Z histórie nášho klubu

Vážení příznivci atletiky a našeho oddílu atletiky,
 
v krátkosti Vám chceme představit náš atletický oddíl, který zahájil svou činnnost v roce 1963 v měsící květen. Byl založen jako atletický oddíl TJ ZVL Skalica. U jeho zrodu stál především velký nadšenec atletiky Rudolf Roučka, spolu s dalšími kolegy. V 70 letech oddíl řídil Mgr. Zapletal, 80 letech Judr. Dušan Krivský a Ing.Eduard Vrábel, v posledních letech Zdeněk Zalubil.

Zažili jsme roky bohatší na sportovní úspěchy i roky slabší. Vynikajících výsledkù dosahovali naši členové v soutěžích družstev v úvodních 10 ročnících své existence. Po 10 letech se od odddílu odpojila skupina kolem J.Zapletala a vznikl samostatný klub AC Olympia Skalica, který se věnoval žákovské atletice v kategorii děvčat. Dnes již všechna mládež ve Skalici  trénuje atletiku v rámci našeho klubu a navíc zastřešujeme tréningové středisko mládeže při ZS Vajanského 2, Skalica.

V 80. Letech se vytvořila silná běžecká skupina kolem čs. reprezentanta a později i Švédského reprezentanta v maratónu Jozefa Machálka (os.rekord v maratónu 2:13:57 hod.). Jozef odešel do Švédska v roce 1983. Spolu s mín oblékal reprezentační dres i Z.Zalubil (maratón 2:19:58 hod.).

Koncem 80. Let jsme měli silné individuality v bězích. Posledních 20 let je ve znamení Grafobal teamu AŠK Skalica. Vyvrcholením naší činnosti byl start na Poháru mistrù evropských zemí v roce 1999 v půlmaratónu a další  starty na Poháru mistrů evropských zemí v cross – country ve Španělsku, Portugalsku a Turecku.. Vynikající byl dvojnásobný start našeho člena J. Križáka na mistrovství světa v půlmaratónu ve Švýcarsku a v Itálii, kde podal sympatické výkony v osobních rekordech. Družstvo běžců našeho klubu má vynikající výsledky na MSR a na ostatních bězích. Mistrem světa v kategorii veteránů v běhu do vrchu byl Jirka Kaňa. Reprezentantem SR v běhu na 800m byl  náš odchovanec J.Repčík – 1.trenér Mgr.Bôžik.

Pokud máte zájem, najdete zde několik fotografií a stránek z naší kroniky. V případě, že máte nějakou fotodokumentaci, nebo výsledky našeho klubu, které chcete zvěřejnit, rádi tak učiníme na naší stránce. V tom případě je zasílejte na naši emailovou adresu.

Nesmírně velký význam má pro nás podpora ze strany skalické firmy Grafobal, a.s.., která má ve Skalici dlouholetou tradici a je pro nás ctí reprezentovat zručnost a um zaměstnanců firmy, která se zde dědí a předává již po několik pokolení. Firma dosáhla ve svém oboru vynikajících ocenění. Podobné podpoře se těšíme i u nejprogresivnější skalické firmy Schaeffler spol. s r.o. (dříve INA Skalica s.r.o,), která buduje ve Skalici podobné pozice. INA povznesla strojírenství ve Skalici o několik generací vpřed a byla Top firmou SR v roce 2002.

Poděkovat chceme i všem příznivcům a sponzorům, kteří nás po celou dobu podporovali a pomáhali nám realizovat naši činnost. Nelze zde nevzpomenout město Skalica od roku 1963, bývalé ZVL Skalica, JOPI Skalica. V posledních letech občanské združení KVARTETO.  Je vás hodně, všechny zde nelze vyjmenovat. Děkuji Vám všem za pomoc a podporu rozvoje atletiky ve Skalici! I díky vám se stala Skalica významným atletickým střediskem na Slovensku.

Díky městu Skalica a skalickým firmám se uskutečnila rekonstrukce atletické dráhy a dnes má atletická část stadionu evropskou úroveň. Vracejí se zde soutěže v rámci SR a v budoucnu snad i mezinárodní.

Děkuji Vám všem!

Zdeněk Zalubil
Předseda ŠK Skalica

Zmienky Z roku 1929

Šport mal v Skalici vždy bohatú tradíciu. K aktuálnemu názvu Športový klub ŠK Skalica jsme sa vrátili po dlhej dobe. Samotný klub vznikol v roku 1929 a jeho hlavnou náplňou činnosti bol futbal, ale aj iné spoločenské a športové aktivity. Spolu so Sokolom Skalica a Orlem vytvorili základ pre športové tradície v našom meste. 

Dodnes máme v našej klubovni pohár z roku 1934, kedy sa v našom regióne hral turnaj o putovný pohár Dr. Cabana. Žiadny šport sa neobišiel bez atletických základov, aj keď sa tak presne nešpecifikovalo, atletika nie je nadarmo kráľovnou športu.

Základ novodobej histórie atletiky v Skalici dalo rozhodnutie vedení mesta Skalica a športových funkcionárov Tekla Skalica, vybudovať v meste nový športový štadión, ktorého súčásťou bude i atletická dráha. Jenalo se o naozaj nadčasový projekt. S výstavbou sa začalo v roku 1954. 

Prvé väčšie atletické preteky sa konali v roku 1957 – Okresný prebor okresu Skalica za skvelej účasti 104 atlétov. Dodnes se nám zachovali výsledky. Prvým víťazom v behu na 100 m v kategórii mužov bol všestranný športovec Miroslav Klátil – Tatran Skalica, výkonom 11,8s. 

Silné korene zanechali atletické preteky vo víťazovi v behu na 800m – 2:24 min v kategórii mladších dorastencov Emilovi Ruskovi, ktorý se stal v nadchádzajúcich rokoch významným funkcionárom slovenskej atletiky. Ako spoluporiadateľ MMM Košice i ako člen výkonného výboru slovenského atletického zväzu prispěl k rozvoju atletiky na Slovensku. . 

Vo výsledkoch nájdeme aj dalšie známe športové osobnosti, napr. v skoku do diľky zvíťazil p. Srnec z Holíča výkonom 602 cm, Pollák z Kopčian zvíťazil v skoku do výšky výkonom 170 cm, medzi dievčatami zaujala svojimi výkonmi Mesárošová a Reháková z PNŠ Skalica.

Vďaka manželom Zatopkovým a výsledkom ďalších československých atlétov na mezinárodnom poli sa stala atletika populárnym a významným športovým odvetvím. Bolo prestížnou záležitosťou vytvoriť atletický oddiel v rámci v tej dobe zjednotenej telovýchovy.  Podmienky pre vznik klubu nastali v máji roku 1963. Do Skalice prišiel po základnej vojenskej službe ambiciózny športovec a funkcionár Rudolf Roučka, ktorý spolu s mladým P. Buchtom, Dr. Chaloupkom, J. Pokorným, A. Nemečkayovou a dalšími nadšencami založili pri TJ ZVL Skalica atletický oddiel. Cieľom oddielu bol rozvoj mládežníckej atletiky, kde mali podporu z mesta i 2. ZŠ Skalica na Mallyho ulici.

Z atletických tabuliek k 31.10.1963 vyčítame: 

Chlapci – mladší dorast

  • 60m – Bauml Milan – 7,6 s
  • 100m – Jankech Peter – 11,7s, 800m
  • Ovečka Florián 2:11,7 min 
  • dálka – Šteflík – 536 cm, 
  • výška – Duchoslav -154 cm, 
  • gula 5 kg – Zagiba 10,83 m, 
  • disk 1,5 kg – Obrtlík – 30,60 m 

Dievčatá – Ml. dorostenky

  • 60m Luba Lovečková – 8,3 s 
  • diaľka – Lovečková – 449 cm

60. roky

Koncom 60. rokov prevzal vedenie oddielu po R. Ročkovi mladý učiteľ zemepisu na 2. ZŠ Juraj Zapletal. Ten sa postupne zapsal neopakovatelne do rozvoja mládežníckej atletiky. Prvými atlétmi, ktorí sa presadili na úrovni SR a ČSSR boli v mládežníckych kategóriách Štefan Ţurek v disku, Marta Machálková v skoku do diaľky, Luba Lovečková v behoch, v štvorboji všestranná atlétka Mária Adamičková, Jarmila Fleišíková ako žiačka bola držiteľkou slovenských rekordov v hode diskom a vo vrhu guľou.

Jožka Machálek

Vyrůstal na stadionu, kde otec František pracoval jako správce stadionu a bydleli přímo na stadionu v domovnickém bytě, kde máme v dnešní době prostory našeho klubu. Jeho životem byl fotbal. P. Machálek byl trenérem a Jozefovi předával zkušenosti. Jozef se s míčem doslova mazlil. I později, když byl na reprezentačních soustředěních jako atlet, dokázal s míčem žonglovat doslova zázračně. 

V tu pamětnou neděli se poctivě připravoval na zápas a těšil se na spluhráče, že se pokusí přispět svým výkonem k vítězství fotbalového družstva Skalice. Na své překvapení všek zustal sedět na lavici náhradníku a v zápasu se míče nedotknul. Tato událost jak později Jozef spomínal rozhodla. Chodit na treninky a nehrát zápasy v něm upevnilo myšlenku, že se začne více věnovat atletice. 

Již delší dobu za ním chodil R. Roučka a přemlouval ho na atletickou dráhu. Jozefovi se podařilo zvítězit na místních závodech a jeho běh byl uvolněný a rychlý. Roučka v něm viděl velký běžecký talent. A nemýlil se. V začátcích se začal věnovat mílařským disciplinám a běhu na 800m a 1500m, kde v roce 1973 byl na halovém přeboru ČSSR druhý. 

Jeho přípravu přerušila základní vojenská služba. Sloužil u výsadkářu v Prostějově, kde se setkal i s budoucím soupeřem a kolegou v reprezentaci J. Kaňou z Kostic. Po návratu z vojenčiny začal pracovat v ZVL a naplno se věnoval tréninku. Patřil k popředním mílařum na Slovensku. Zlom nastal koncem 70. let, kdy se Jozef začal věnovat maratonu. 

Prvním maratoncem ve Skalici byl P. Buchta a po dohodě s trenérem se Jozef snažil nominovat na maraton na mistrovství Evropy v Praze v roce 1978. Treninku podřídil vše a podmínky mu vytvořili i v zaměstnání. Podobně jako v té době skalický hokejisti i Jozef měl refundovanou pracovní dobu. Trenoval denně třikrát. Naběhal spostu kilometru. Nominační maraton byl v Praze. Jozef nastupoval na start jako slovenský rekordman, kdy se mu podařilo na maratonu z Brezna do Banské Bystrice překonat letitý slovenský rekord a jako první Slovák běžel pod 2 hod a 20 min.

Ze závodu měl obavy začal opatrně, prvních 5 km za 19 min a postupně zrychloval a předbíhal jednoho soupeře za druhým. To mu však stačilo pouze na místo náhradníka za 5. místo z reprezentantu Československa v čase 2:19:56 hod, celkově 16. místo. Výbornou výkonnost potvrdil i v závěru roku 7. místem na MMM Košice, které mu vyneslo titul vicemistra Československa v maratonu.

Vytyčil si další cíl, účast na Olympiáde v Moskvě v roce 1980. Opět se poctivě připravoval a v podstatě mimo atletiku pro něj neexistovalo nic dalšího. Sezonu 1979 začal výborně. Zvítězil opět na běhu Děvín Bratislava. Celková příprava se odzrcadlila na jeho vítězství na maratonu v Otrokovicích v osobním rekordu 2 hod 17:09 min. Byl nominován na mezistátní pětiutkání do Belgie. Na jeho překvapení, při příchodu na odlet s reprezentačním teamem zde byl již náhradník a Jozefovi neumožnili vycestovat. Jeho bratr Milan totiž emigroval do Ameriky a vladnoucí garnitura se obávala, že ho bude Jozef následovat. Jozef se nevzdal a bojoval. Místo do Belgie jel na silniční běh na 20 km. Kolín, Velký Osek, Kolín kde zvítězil a dlouhou bobu držel traťový rekord.

Sezona 1980 se bližila a Jozef zaměřil všechnu svou energii na přípravu. Mnohdy se cítil unaven, neboť jeho měsíční dávky přesahovaly 900 km měsíčně. Na úvod sezony se cítil pomalejší což se ukázalo i na Děvíně, kde doběhl na 4. místě avšak v plné přípravě. Dlouho rozmýšleli, jak doladit na nominační závod a trenér rozhodl zúčastnit se v rámci závěrečné přípravy běhu na 25 km. Nešťastné rozhodnutí. Závod se vyvinul v pekelné tempo, kdy se Jozef nechal strhnout F. Višnickým k velkému souboji a výsledkem byl neuvěřitelný Československý rekord v běhu na 25 km časem 1hod 16min 17,4 sekundy. 

Tento závod mu všek ubral hodně sil, což se projevilo na kvalifikačním maratonu, který nedokončil. Tím na dlouho ztratil motivaci. V roce 1981 byl vyslán na reprezentační start do KLDR. Později popisoval svuj neúspěšný start jako cenu za aklimatizaci a podmínky, které zde panovaly – čas 2hod 37 min byl jeho nejslabším. Uspěšnější byl v závěru roku na MMM v Košicích, kde časem 2hod 21min 55s skončil na 37 místě.

V roce 1983 nastal zlom v jeho životě i běžecké karieře. Rozhodl se emigrovat. Naplánoval si zájezd do Petrohradu s jednodenním výletem do Helsink. Pobytu v Helsinkách využil na cestu do Švédska, kde se rozhodl usadit ve Stockholmu. Ve Švédsku požádal o azyl. Znovu získal motivaci k tréninku a s tvrdou přípravou se postupně vypracoval do švédské reprezentace. Několikrát startoval na maratonu ve Stockholmu. Patřil k nejúspěšnějším švédským reprezentantum na tomto běhu. 

Byl nominován na olympiádu do Soulu, kde se však nechtěl zúčastnit. Zvítězil na maratonech v Oslu, Los Angeles. Startoval v New Yorku, Bostnu, Pekingu a na dalších světových maratonech. V zahraničí vytvořil nový neoficiální Československý rekord v maratonu a to 2hod 13:56 min na maratonu v Berlíně. Po roku 1989 jsme se vícekrát setkali. Dnes žije rodinným životem ve Stockholmu. Zde potkal i svou nastávající ženu. Ve 48 letech se oženil a je otcem dvou dcer. Pokud ho potkáte moc se nezměnil. Moc toho nenanamluví, ale jeho řečí byly vždy skutky jak v tréninku a na závodech, tak i v životě. Byl a je příkladem úžasné skromnosti, pracovitosti a cílevědomosti pro naše atlety., ale i všechny sportovce. 

Z.Z.